Panel A: Budoucnost eurozóny

Jednou z klíčových otázek dalšího vývoje EU je budoucí podoba eurozóny. Státy, které jsou již součástí měnové unie, čekají bezpochyby významné změny. Evropská komise v květnu 2017 představila diskuzní dokument o prohloubení hospodářské a měnové unie. Cílem EK bylo otevřít diskuzi o možnostech hospodářské spolupráce a posílení eurozóny. Co tedy lze v nejbližší době očekávat? Jednou variantou může být společná regulace finančních trhů a harmonizace rozpočtů všech členských zemí. Úspěch tohoto řešení však závisí na ochotě všech států EU k hlubší evropské integraci. V opačném případě je totiž variantou vytvoření menší, fiskálně disciplinované eurozóny z jádra těch nejodvážnějších zemí. Tento koncept “redukované eurozóny” by se tedy vztahoval jen na státy, které chtějí dále prohlubovat politickou integraci Unie a vykročit tak směrem k menší, ale jasně definované Evropské federaci.

Přestože se české ekonomice daří v posledních letech velice dobře, Česká republika se svým vstupem do měnové unie stále váhá. V posledních letech byla důvodem nepřijetí eura dlouhodobá devizová intervence České národní banky (ČNB), která bránila ČR zapojit se do Evropského mechanismu směnných kurzů a splnit tak poslední kritérium vstupu do eurozóny. Toto umělé oslabování české koruny bylo ovšem v dubnu 2017 ukončeno. Přijetí společné evropské měny je tak nyní čistě otázkou politického rozhodnutí.

Co bude rozhodovat o tom, jakým způsobem se bude eurozóna vyvíjet? Budou mít klíčové slovo Německo a Francie, nebo budou zohledněny i přání a potřeby méně výkonných ekonomik? Co je obsahem diskuzního dokumentu a prohloubení hospodářské a měnové unie? Jsou v něm navrženy konkrétní plány a opatření? Bylo by zapojení do eurozóny pro Českou republiku v současnosti výhodné?

Panel B: Institucionální výzvy pro EU

Evropská unie v současnosti čelí významným relativně novým fenoménům. Poprvé se jeden z členských států rozhodl z Unie odejít. Poprvé se vážně diskutuje o zastavení práv jednoho ze členských států. Poprvé se pod tíhou imigrační vlny zachvěly samotné základní struktury evropské spolupráce. Také v důsledku těchto poprvé důvěra EU v některých členských státech klesá a naopak roste význam regionálních platforem (V4, Benelux, Trojmoří).

Jak se bude vyvíjet role subregionálních platforem v rámci EU? Může jejich význam v budoucnosti přesáhnout EU, či bude důležitost těchto uskupení pozvolna upadat? Jakou roli by měla EU hrát ve vnitropolitickém dění členských států? Měla by usilovat o dodržování hodnot popsaných v Lisabonské smlouvě i za cenu toho, že mohou být tyto kroky vnímány jako zasahování do vnitřní suverenity státu? A pokud ano, jakou podobu by tyto kroky měly mít? Kdo by se tím měl zabývat, Evropská komise, či přímo volení zástupci členských zemí?

Panel C: Bezpečnost zemí EU a hybridní hrozby

Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám spadající pod Ministerstvo vnitra ČR definuje hybridní hrozby jako fenomén vyplývající z konvergence a propojení různých prvků, které společně tvoří komplexnější a vícerozměrnější hrozbu. Specifická forma hrozeb tak zahrnuje nejen pomyslné hlavně tanků, ale i prostředky nevojenské např. diplomatické, informační, ekonomické, zpravodajské, hrozby pro finančnictví. Významným aspektem jsou rovněž snahy o destabilizaci veřejného pořádku a o podkopání důvěry v právní stát a demokratické instituce. Jedná se o problematiku značně komplexní a evropské země nejsou v dalším postupu vůči hybridním hrozbám jednotné. Společný přístup komplikují i specifické zájmy jednotlivých států.

Jaké nástroje má Evropa k dispozici, aby se těmto hrozbám ubránila? Měla by existovat společná evropská bezpečnostní politika a jakou by měla mít podobu? Jaká je bezpečnostní strategie zemí podél Východní hranice EU a může sloužit jako inspirace pro Evropu?